Čeho se můžu v tomhletom světě bát, že sejdu z cesty či zůstanu na ní stát. Snů co mě budí jak ostré hrany. Za něčím běžím a sám jsem štvaný. Nikdy v nich nechybíš ty, má milá, jsi pro mě dneska víc než dřív's byla. Čeho se můžu v tomhletom světě bát, že jednou písně nebudu mít komu hrát. Postraních řečí nebo křivé rány, a že ti zbude jenom úsměv hraný. Co bych pak měl pro tebe, má milá jsi pro mě dneska víc než dřív's byla. R: Buďme si tím, co může nás hřát. Postavme svůj obranný hrad. Na skále dnů v kterých život nám přál pod nebem snů, těch co ženou nás dál. Čeho se můžu v tomhletom světě bát až jednou zjistím že nemůžu víckrát vstát. Toho v sobě čím si nejsi jistý, že naší lásce opadají listy. jak na podzim stromům, má milá jsi pro mě dneska víc než dřív's byla R: Buďme si tím ...