Stichlým náměstím se karafa dutě dívá. Její těnký stín má na hranách netopýra. Dům který tu stál v podloubí ukrývá karafu bídných snů co hrdlem svítí cosi se ztrácí v tmách Slepou ozvěnou okenní římsa zívá. Malou neřestí svůj paraván přiodívá utajený grál s rubínem ve dřevcích. Stěna se naklání kameny kříží. cosi se líbí cosi se ztrácí v tmách za cosi kýmsi dán Alej bez listí, zčernalá těla mříží, prázdný jezdec s prázdnou lampou, zasmání netopýří, sametový stůl slonovou koulí zní, zdupaná tráva čpí, do nocí stoupá Ruka závistí, zlobou a strachem bodá, oblouk lomený, svědectví prachem bílá. Jak na konci dnů u stropu nízko spí podivně černý pták, malinko dýchá cosi se líbí cosi se ztrácí v tmách za cosi kýmsi dán