G C 1. To Já vždycky žil jen v rámusu měst G F D a milióny prošel jsem jich na mou čest G C nebudu lhát smíte se smát G D G já dál slámu v botách mám. C I můj krejčí povídá vy jste podivný typ G F D a ukažte mi někoho, kdo umí šít líp, G C ať mám třeba frak, ať se do parády dám. G D G já dál slámu v botách mám. D G Ref. Tohle dávno už vím, z toho úniku není, D G kdyby stal se i div, tak málo se změní, C vždyť vím, kdybych měl mít kdoví jaké jmění, G D G já dál slámu v botách mám. 2. Ten kdo potká mě, ten pozná hned, jak málo se hodím pro ten nablýskaný svět, čím to je, že ať dělám, co dělám, přísahám já dál slámu v botách mám. Já vím, že se ryba nesmí nožem jíst, umím báječně psát, taky báječně číst a čím víc se snažím, tím prozrazuju sám já dál slámu v botách mám. Ref. Tohle... 3. Já se v městě narodil, tady žiju moc let, ale s venkovanem odjakživa si mě každý plet, proto jsem se dneska s tímhle svěřil právě vám já dál slámu v.botách mám. Chtěl bych se s někým vzít, ale pořád nemám s kým, ono někdy nestačí mít sako jako manekýn čím to je, že ať dělám co dělám přísahám já dál slámu v botách mám. Ref. Tohle... 4. Teď už dávno je mi fuk, co si kdo povídá když jsem takový tak prostě i s tím se dožít dá nebudu lhát smíte se smát já dál slámu v.botách mám. Žiju jako venkovan v bytě nad hlavní třídou to jsem já co si ho děti na zeď malujou křídou a tak říkám všem i těm co ještě příjdou já dál slámu v botách mám.