G C 1. Už nic neříkej, dál si nezvykej, G F D stát tam, kde bych možná moh´ stát i já. G C Bůh ví, že bylo málo dní, kdyby za to stálo G snít o tom, že možná příště. F C D Já to raděj vzdávám, nech to už být. 2. V divokejch peřejích hledám kam řeky plynou, brodím se nadějí, že klid moře znám. Až vody uplavou, bláto a prach tu zbydou potom možná dám si říct. Teď to ale vzdávám, teď nech mě být. Ami Hmi D C R: Co bylo, už tady není, Ami Hmi D C zapomeň, časy se mění, Ami Hmi D C dáme si v původním znění Ami Hmi D svou derniéru a pak konec umění. 3. Už vidím oceán, už se dech můj tají, vodopád, co přejít nejde, dělí však nás. Zpátky k pramenům, jenže ty vysychaj co bylo není. Takže já to zase vzdávám, není kam jít.