Emi A7 D 1. Jak léta jdou, radši se nevohlížej, Emi D#dim Emi cos' komu dal a co teď z toho máš, Edim D Hmi ze záplat plášť, nohy, co neuhlídáš, Emi (A7) A7(D) zas někam jdou, sám nevíš, kam. 2. Zem nad hlavou a nebe pod nohama, jak pavouk síť své cesty proplítáš, jdeš rovinou, myšlenky za horama, a pak jsi tam a dál se dáš. 3. Déšť v korunách se s listím rozpovídal, pochopit svět, jó, co bys za to dal, hledáš ten klíč, co vše by otevíral, klíč ke štěstí, svůj malý grál. 4. Až pochopíš a necháš účtování, cos' komu dal a co teď z toho máš, vezmeš svůj plášť a dáš se rosou ranní dál jednou z cest, vždyť už to znáš.