Svítá jako zázrakem svítá, tichem rozjel se výtah kamsi do patra níž ráno vstává a mává křídly na roletách hleď už den začíná Bílá, včera náhle tu stála, skoro dýchat se bála a já ji pozval dál dívka bílá či víla, ze sna utkaná tvář důvěrná i neznámá Bílým žárem, bílý jas pak náhle v nás zažeh právě náruč světla, touhu která vzlétla jak pták co hnízdil v trávě Zůstaň, chtěl jsem zavolat zůstaň rychle zaplavit ústa horkým zámkem svých rtů slova váznou a prázdnou nocí na dlažbě zní klapot bílých střevíčků Znám tvá ústa, sítě řas i lásku v nás bránu ke hvězdám chvátal čas, já zapomněl, že neznám a musím znát tvé jméno