C G C G C 1. Ležela tkanička na ulici. F G Řekni: kdo takové věci ztrácí? F Dmi Emi Ami Podivnej charakter musel to být, Dmi C G C kdo umí tkaničku z boty ztratit. 2. Řek' jsem si: nutně ho musím potkat, máme si navzájem co povídat. On poznal tajemství, jak šťastně žít, vždyť umí tkaničku z boty ztratit. 3. Zkoumavě jsem se po lidech díval, celičký den jsem po městě bloumal. Kterej z vás asi tak mohl to být, kdo umí tkaničku z boty ztratit. 4. A lidi vykračujou prkenně, naoko vypadají důstojně. Až příliš prakticky umějí žít, no neuměj' tkaničku z boty ztratit. 5. "Čí je ta tkanička?" tiše se ptám, že najdu vlastníka, už nedoufám. Těch lidí okolo nemůže být, ti neuměj' tkaničku z boty ztratit. 6. Večer byl, slunce dávno zapadlo, když se smutné srdce rozehřálo: jen jeden z lidiček mohl to být, ten umí tkaničku z boty ztratit. 7. Jen jeden z nás toulavou duši má, z ulice k ulici se potlouká. Malinkej cikánek musel to být, ten umí tkaničku z boty ztratit. 8. Tak teď, když odpověď konečně znám, závažný závěr tu udělám, že ze všech člověků má se nejlíp, kdo umí tkaničku z boty ztratit.