E Sleduju jak jeden pán u okýnka usíná F#mi klimbá a slintá něco se mu zdá F#mi S trhnutím pak procitá a jak tráva deštěm pobitá G#mi A H E vstává před ústa si ruku dává někam utíká Na jeho místo k oknu usedá žena kterou dobře znám z obálky Květů jež držel tamten pán Do skla na sebe se podívá a hlavou smutně pokývá Ví že už jen musí že žádný můžeš neplatí H C#mi A E A ona víže nehřeje že nechladí A H E a na dotek je jak se zdá tak akorát A Venku zuří jaro já mám jednu starost E kdy víceletku zasadím Chce to ňákou změnu A to co nedoženu E z dohledu snad neztratím Kam zmizel onen spící muž co ho bodá jako nůž nůž ostrý jako kletba jako urážka Krátký sen uprostřed dne ho nechá ať si vzpomene na to na co myslet nechce ale spíše ne A ta žena možná ví že ví ale stejně z toho nesleví už je přece pozdě už nic nezmění Zpívám si spolu s ní o věcech prvních posledních místo tečky bože chtěl bych radši vykřičník I když vím že nehřeju že nechladím a na dotek jsem jak se zdá tak akorát Venku zuří.....