Zrána mě probudil smích, i když ten vedle mě spal. V kalhotách pohozených číhala včerejší tma. A na zemi písmenka tím zipem přesně ze tmy vyštípaná sypou se z nohavice ven a tvoří slova který znám. R: A za okny pán směje se že není sám. Pak roztáhne křídla a s písmenky mi odlétá. A pomalu krouží a slova se snáší do koruny stromů a ptáci je zobají. Já tomu nerozumím a tak utíkám k oknu a to všechno potají. Vzbudila jsem toho co spal on svíral ruku v pěst. Věděla jsem, že něco tají, že to nemůže snést. Ptal se mě, proč už jsem vzhůru a proč ho nenechám spát. Jeho tajnosnubný pohled probíjel jak holej drát. R: A já omráčená vím, že sílu nemám. Tak roztáhnu křídla a z postele mu odlétám. A pomalu kroužím a slova se snáší do koruny stromů a ptáci je zobají. R: A já omráčená ...