A 1. Byl pátek navečer, kdy město osiří G o všechny zatoulaný duše, co k dálkám zamíří F#mi tenkrát na prsty jsem pískal a chodil za tebou F G A G A G řekl ti: Pojď ven, pojď ven, pojď ven, za duhou 2. Ty jsi řekla: Je to fajn, hlásili nám počasí o víkendu bude krásně, snad se to nezkazí hotel Širák, ten to jistí, tam naši nebudou A7 tak jdem, tak jdem, tak jdem, za duhou D F#mi E R: Cihlový nebe nad výpadovkou jsme dohonili u Devíti křížů D tam nás vezl chlápek, co spěchal stovkou F celou cestu byl tichej a mlčel jak mokasín G a když pak zastavil, řekl : Dej bacha, já dobře vím A G D A G A G kde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha, jé... 3. Potom odjel za obzor a my táhli do lesů jako stěhovaví ptáci, co znají adresu kde mračna roní slzy a slunce chodí spát řekl jsem: Pojď blíž, pojď blíž, pojď blíž, nesmíš se bát 4. Přišla navoněná noc, já měl oči dokořán tys usnula jak dítě, když zavřelas korán vtom uslyšel jsem kroky, kroky, co někam jdou možná daleko, daleko, daleko, za duhou R: A ranní nebe nad výpadovkou jsme dohonili u Devíti křížů kolem projel chlápek, co spěchal stovkou co byl včera tak tichej a mlčel jak mokasín a kdyby zastavil, řeknu: Dej bacha, já dobře vím kde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha, jé...