C F Když jsem se vylodil na Temži v doku C Ami na doušek do knajpy táh jsem se tmou C F ten chlapiík měl do hrobu jenom pár kroků C G7 C a že by chtěl skleničku vypít se mnou C F Já povídám jestli máš chlapíku money C Ami zapadnem k Velrybě na řádnej lok C F holky tam maj k legraci sklony C Ami E Ami odejít před ránem může jen cvok Ami E Ami A byla půlnoc a mlhovej zvon E Ami vydával podivnej varovnej tón... Sotva jsme v putyce našli si flíček chlap vytáh měchejř a na pingla máv ve světle mizernejch lojovejch svíček rozvázal špagát a já zůstal paf. Černý a bílý a růžový pely hotový poklady, hospoda štajf, beznohej Flaggerty zahodil berly a brejlatej O`Hara přestal číst Life. Bylo půl jedný a mlhovej zvon vydával podivnej tón. V putyce vypukla ohromná sláva dědek řek:" Nalejte, co kdo chce pít!" já koukám na Mabel, jak to s ní mává a z fleku mu slibuje, co bude chtít. Chlap se tak podívá, kolik má v pase kejvne a povídá: Já bych to bral šiknem se k sobě i při tý mý kráse ty budeš královna já budu král." V tom odbila jedna a Mabel i chlap vylítli stropem a zůstal jen smrad... Všichni jsme zůstali jak když nás bací najednou vyčichnul tabák a rum pár holek zaječí, pár se jich skácí a v putyce ztichne i nejtišší šum. Do toho ticha se hlas ozve suše starýho rejdaře, co kdysi zkrach: "Každá ta perla je zakletá duše hříšníka, kterej už rozpad se v prach!" Dodneška mají tam děravej strop a ten zvon mlhovej mlčí jak hrob.