Ami G Ami 1. Tam někde v dálce oheň kvet', a tak jsem k němu jel, G F E jen tak s chlapama posedět jsem zrovna tenkrát chtěl, Ami G F E ten stařík s tváří vrásčitou a břichem jako sulc Ami F G Ami vyprávěl pověst letitou o muži jménem Šulc. G Ami G Ami R: Byl to Šulc, byl to Šulc. 2. Byl v kraji klid, a pak se začlo stavět sídliště, lidé se tam hrnuli jak na mraveniště, nějak váznul materiál, stavba měla skluz, a toho dne se objevil zedník jménem Šulc. R: 3. Měl tváře bílý od malty a oči jako len, hleděl jimi do dálky celý dlouhý den, my všichni na něj koukali, co se bude dít, pak jména svý jsme říkali, a on z lešení slít'. R: 4. Měl šaty z módy vyšlý snad, v tom se nevyznám, když unavenej na zem pad' k žlutejm diviznám, pak se zdvih', řek':'Už jsem fit, můžem na to jít,' a dřív, než jsme se nadáli, začal štorcku zdít. R: 5. Pak se začly objevovat staré závady, spodní voda nahlodala chabé základy, špatně tvrdly betony, co míchal mistr Kunc, kdo je zbaví pohromy? Zedník jménem Šulc. R: 6. Prohlásil, že na vině je chybná projekce, zachrání to jenom betonová injekce, pak se první přihlásil, že má na to kurs, a míchačku svou pohladil, on jmenoval se Šulc. R: 7. Šulc spustil fanku trochu níž, než do základů vlez', a my nad ním dělali kříž, vidím to jako dnes, a pak jsme jenom slyšeli šest poctivejch ran, a tím, že rány zazněly, byl zachráněnej plán. R: 8. Šulc vyšel ven, měl pevnej krok a řek':'Je hotovo, teď uvařte mi grog, já spravil dílo Kuncovo,' pak řek', že je čas odejít, v očích měl chladnej punc, a na stavbě byl mrtvej klid, on jmenoval se Šulc. R: 9. Ten večer rosou zastudil a na kůži sed' chlad, i já, ač jsem se nenudil, jsem řek', že půjdu spát, my dali jsme si po loku, i stařík zvolnil puls, jen já mám kalfas v batohu a mý jméno je Šulc. R: R: R: