Závidím básníkům když jejich slova tančí v ohnivém rytmu po zamrzlé řece když jako žhavý uhlík z rozpálené pece se jejich verše nad ránem probouzí Taky bych stoupal jak balón hnaný větrem dešťové mraky bych rozkolíbal k tanci a odliv pláče už nedostal by šanci taky bych stoupal jak ptáci oblohou Závidím básníkům a s pokorou se skláním sám píšu míň a škrtám o to více verše jsou polibky rozpálené svíce palčivý žár co pálí do tváří světlo mě drásá noc je plná sazí a láhev vína dávno stokrát přečtená poslední sklenka se ještě červená nad touhle nocí která za nic nestojí Závidím básníkům když jejich slova tančí v ohnivém rytmu po zamrzlé řece to hejno černých dravců vypuštěných z klece před půlnocí se mění v karneval