Někdy jsou rána jako sítě pavučin tvé tělo zas mě chytá do svých nití polibky na rtu hoří stejně jako gin v pokoji jasno, pod peřinou krupobití Kdyby byla noc,tak světla bychom zhasli takhle nám slunko bude na pikoly hrát v odrazu zrcadel snad po sté bychom žasli jak krásně je a nechce se vstát? V Bouři pod peřinou Ve vlnách plují spousty bílých plachetnic vítr je zmítá v tanci těl a maškarád po chvíli v přístavu už cítíš sladké nic jen slůvka prostá, třeba holka,mám tě rád